Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) vysvětluje, jaké věci jsou považovány za přidružování, například: Za prvé: ar-ruqá, množné číslo slova ruqja, tím se zde myslí slova obsahující přidružování k Bohu, kterými se předislámští Arabové léčili. Za druhé: at-tamá'im, to jsou různě vyrobené amulety, které se zavěšovaly na krk dětem nebo dobytku, aby je ochránily před uřknutím. Za třetí: at-tiwala, to byly věci, které se vyráběly pomocí magie a používaly proto, aby se jeden z manželů zamiloval do druhého. Tyto věci jsou považovány za přidružování, protože považují za příčinu něco, co podle islámu a důkazů příčina není a co není ani dokázáno zkušeností. Co se týče příčin, které jsou podle islámu povolené, jako čtení Koránu, nebo příčiny získané zkušeností, jako různé léky, ty jsou povolené s tím, že je člověk považuje za příčinu a ví, že pomoci nebo uškodit může jen Bůh.